[Tisk]  [Poslat e-mailem]  [Hledat v článcích]
NOVÁ NORMA PRO STAVBU NETOPENÝCH TLAKOVÝCH NÁDOB ČSN EN 13445
A JEJÍ SROVNÁNÍ S ČSN 690010 PŘÍPADNĚ S AD MERKBLATT - KONSTRUKCE A VÝPOČTY
Datum: 8.11.2006
Zdroj: Ing. Milan Babinský, Csc.
Příspěvek obsahuje stručné porovnání základních přístupů pevnostních výpočtových metod při přechodu z české normy ČSN 69 0010 na evropskou normu ČSN EN 13445 (69 5245) a ČSN EN 764 (69 0004) v návaznosti na evropskou směrnici 97/23/EC (PED – Pressure Equipment Directive), která je obsažena v NV 26/2003 Sb. (dříve NV 182/1999 Sb.). V příspěvku jsou zmiňovány i vazby na jiné světové předpisy pro stavbu tlakových nádob stabilních.

Úvodem je třeba se věnovat některým problémům v technickém názvosloví při přechodu z ČSN 69 0010 a s ní souvisejících předpisů na soustavu evropských směrnic a k nim harmonizovaných norem.

Tlak

V českých technických předpisech se pro vyjádření zatížení tlakem před zavedením NV 182/1999 Sb. při stavbě tlakových nádob důsledně používal pojem „přetlak“, což je rozdíl tlaků působících na vyšetřovanou stěnu a tedy u jednokomorových nádob tlak vztažený k tlaku atmosférickému. Tento pojem dokonale popisuje zatěžovací stav na stěně a to i v případě vícekomorových systémů (trubkovnice apod.). Rozšířením pojmu na přetlak vnitřní a vnější lze potom bezchybně popisovat jak systémy pod vakuem, tak i vícekomorové systémy s rozdílem tlaků (duplikátory apod.). Můžeme konstatovat, že důsledným zavedením tohoto pojmu v průběhu 70. let do všech československých předpisů a norem bylo dosaženo bezchybného názvosloví v oblasti zatížení tlakových zařízení. Pojem „tlak“ byl potom používán ve svém čistém fyzikálním významu, čímž nemohlo docházet k terminologickým a tím i výpočtovým chybám.

V současných českých verzích evropských norem a předpisů nebylo slovo přetlak při překladech používáno. Ve všech předpisech a normách o tlakových zařízení je používán pouze termín „tlak“. V základním dokumentu, evropské směrnici PED a i v NV je pojem „tlak“ definován takto: „Za tlak se považuje tlak vztažený k atmosférickému tlaku, to je přetlak, proto se podtlak vyjadřuje zápornou hodnotou. („Pressure“ means pressure relative to atmospheric pressure, i.e. gauge pressure. As a consequence, vacuum is designated by a negative value.)”

Je tedy třeba rozlišovat mezi fyzikálním termínem „tlak“, což je tlak absolutní, a technickým termínem „tlak“ ve smyslu předpisů a norem pro tlakové nádoby, což je vlastně „tlak vztažený k tlaku atmosférickému“. V tomto smyslu je třeba číst i příslušné předpisy a normy. Je třeba si uvědomit, že v základních podmínkách této směrnice (PED, NV) je nejvyšší pracovní (dovolený) tlak PS přetlakem, tedy ve smyslu tam uvedené definice tlaku, zatímco „tlak par“, v tomtéž paragrafu, je fyzikální absolutní tlak.

Bar / MPa

Dalším novým pojmem je zavedení jednotky „bar“ pro tlak do systému předpisů a norem. Je třeba si uvědomit, že tato jednotka je jednotkou v soustavě SI odvozenou a není ji možné při výpočtech přímo používat, pokud ovšem nejsou pro její použití upraveny výpočtové vztahy. Při používání evropských a navazujících českých předpisů a norem je třeba na rozdíl od dřívějších předpisů a norem (ČSN 69 0010) dbát na důsledné dodržování správných jednotek pro tlak. V tomto systému jsou tedy použity jednotky dvě, a to „bar“ a „MPa“. Jednotka „bar“ se používá jako základní, a to ve všech směrnicích, předpisech a při označování tlakové nádoby tlakových zařízení a zejména při určování hodnoty veličiny PSxV v „barL“, která rozhoduje o zařazení nádoby do „nebezpečnostní kategorie“. Při pevnostních výpočtech se naopak vždy použije jednotka „MPa“ (s výjimkou předpisů, kde se i ve výpočtu používá jednotka „bar“). Před prováděním pevnostního výpočtu se tedy tlaky v „bar“ převedou na tlaky v „MPa“ a s takto definovanými tlaky se provedou pevnostní výpočty. (Veličina „barL“ uvedená výše je uvedena správně. Vzhledem k možné záměně malého písmene L za číslici 1 se nově zavádí psaní velkého písmene L pro jednotku „litr“).

Samozřejmě i toto jednoduché pravidlo není v evropských normách dodržováno důsledně. Poměrně jednoduše je tento problém řešen v základních normách pro tlakové nádoby ČSN EN 13445 a pro tlaková potrubí ČSN EN 13480 [7, 8], kde je výpočtová část normy samostatnou částí normy. Komplikovanější jsou ovšem normy, kde jsou v jednom sešitě obsaženy všechny části předpisu a to jak konstrukčně výrobní, tak i výpočtové. Např. v normách pro navrhování zásobníků pro LPG (ČSN EN 12542, ČSN EN 14075) [12, 13], které také spadají pod směrnici PED, jsou v téže kapitole uváděny tlaky oba. Výpočtový tlak „p“ pro zásobník je uveden v „bar”, ale výpočet na následující straně je třeba provádět pro „p“ v „MPa”. Problémem zde je, že nejsou u jednotlivých veličin ve výpočtové části uvedeny jednotky a není uveden ani odkaz na normu ČSN EN 764. Norma tedy předpokládá, že výpočtář ví, že má provádět výpočet pro tlaky v „MPa“.

Ještě nedůslednější přístup mají normy pro kryogenické nádoby (ČSN EN 13458, ČSN EN 13530, ČSN EN 14398) [14, 15, 16], z nichž první podléhá směrnici PED a druhé dvě RID/ADR. Tyto normy používají pro přetlak pouze jednotku „bar“ a všechny výpočtové vzorce jsou napsány pro tuto jednotku s vnitřním přepočtem na „MPa“ ve vlastních vzorcích. Zároveň tyto normy nepoužívají pojem „dovolené namáhání“ a zavádějí pro materiál pojem „pevnostní charakteristika“ podle předpisů AD-M a výpočet dovoleného namáhaní je součástí každého vzorce. Tyto normy převzaly do důsledku výpočtový systém používaný v německých předpisech AD-Merkblätter [23, 24], přestože byl v normách EN zaveden systém odlišný.

Další změnou proti systému známému z českých technických norem je, že u většiny technických výpočtových EN norem se v jednotlivých kapitolách neuvádí, a to ani u popisu veličin, jejich jednotky (ČSN EN 13445). V některých normách jsou uváděny jednotky na počátku normy pouze pro hlavní používané veličiny. Většina norem, ale ani toto není pravidlo (ČSN EN 14075, ČSN EN 12542), uvádí odkaz na normu EN 764, která je v části 1 a 2 definiční a definuje jak základní veličiny, tak i jejich jednotky. Bohužel základní definiční předpis EN 764-1 je v současnosti stále ve fázi projektu prEN 764-1 a není tudíž pro výpočtáře k dispozici, i když se na něj téměř všechny předpisy podléhající PED odkazují.

Fyzikální výpočty

Některé „pevnostní“ výpočtové normy systému norem harmonizovaných k PED obsahují „fyzikální“ výpočty, které nejsou výpočty pevnostními. Zde je třeba upozornit na to, že „pevnostní“ výpočty v normách EN ani ČSN 690010 nejsou prováděny v základní soustavě SI, ale v odvozené soustavě SI, protože základní jednotkou pro tlak je MPa, základní jednotkou pro napětí N/mm2 a základní jednotkou pro rozměry je mm, což jsou všechno jednotky odvozené. Všechny „pevnostní“ výpočtové vzorce i analytické výpočty se provádí v této odvozené soustavě jednotek. Při výpočtu „nepevnostních“ fyzikálních veličin je však nutné použít základní soustavu SI. Příkladem může být například výpočet periody vlastních kmitů uvedený v ČSN EN 13480.

Provedeme-li rozměrovou analýzu, je zřejmé, že všechny veličiny musí být dosazeny v základních jednotkách, tedy h v m, I v m4 a E v N/m2, protože N je definován v kgm/s2. Vzhledem k tomu, že norma jednotky ve svém textu většinou neuvádí, nejsou uvedeny ani zde, ani v jiných částech normy. Na tyto rozměrové problémy je třeba dbát zejména při fyzikálních, většinou dynamických výpočtech.

Vstupní parametry výpočtu

Kromě běžných veličin potřebných pro provedení výpočtu, které známe již ze systému ČSN 69 0010 se v PED a ČSN EN 13445 zavádějí další pojmy, které definují údaje, které musí být známy před prováděním pevnostního výpočtu. Jsou to:

  • skupina tekutiny - skupina 1 nebo 2 V normách podléhajících PED (NV 26/2003 Sb.) se používá místo pojmu médium nebo pracovní látka důsledně pojem tekutina, přičemž se za tekutinu považují plyny, kapaliny a páry jak v podobě čisté fáze, tak i ve směsi a to včetně suspenze. Tekutiny skupiny 1 zahrnují nebezpečné tekutiny podle zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích. Tekutiny skupiny 2 zahrnují všechny ostatní tekutiny neuvedené ve skupině 1.
  • „nebezpečnostní“ kategorie nádoby - kategorie I, II, III a IV Kategorie nádoby se určuje podle přílohy 2 PED (NV 26/2003 Sb.) a je závislá na typu nádoby, skupině tekutiny a součinu PSxV v barL.
  • zkušební skupina - zkušební skupina 1, 2, 3 a 4 Zkušební skupina definuje na základě typu a rozsahu NDT součinitel hodnoty svarového spoje, který je potřebný pro výpočet příslušných plášťů a stěn nádoby.

Součinitel hodnoty svarového spoje a odpovídající zkušební skupina

z10,850,7
Zkušební skupina1,234

V normách podléhajících PED jsou tedy definovány pouze 3 součinitele hodnoty hlavních svarových spojů, a to 1,0, 0,85 a 0,7. Součinitel 0,7 platí v případě pouze vizuální kontroly a nelze ho na nádobách většinou kombinovat s ostatními součiniteli (platí konkrétní úprava podle jednotlivých norem). Např. v normách pro zásobníky LPG se nepřipouští vůbec. Při použití součinitele 0,7, tedy zkušební skupiny 4, se v ČSN EN 13445 musí dovolené namáhání násobit dalším součinitelem 0,9 a ve skutečnosti se tedy plášť nádoby počítá s celkovým součinitelem 0,7.0,9 = 0,63.

Tlaky

V normách příslušných k PED se proti systému ČSN 69 0010 značně rozšiřuje a zároveň i mění pojmová základna „tlaků“.

Stav 1997 – 2002 a při vydání NV č.182/1999 Sb.

Předpisy pro tlakové nádoby v rámci normy ČSN 69 0010 „Tlakové nádoby stabilní“:

  • ČSN 69 0010-4.2, článek 5.1 – Nejvyšším pracovním přetlakem tlakové nádoby se ve smyslu této normy rozumí nejvyšší vnitřní nebo vnější pracovní přetlak vznikající při normálním průběhu pracovního procesu bez uvažování hydrostatického tlaku pracovní látky a krátkodobého přípustného zvýšení přetlaku v době činnosti pojistných zařízení.
  • Kromě tohoto nejvyššího pracovního přetlaku se definuje:
  • dovolený přetlak – přetlak určený výpočtem pro danou tloušťku stěny
  • výpočtový přetlak – přetlak pro účely výpočtu tlouštěk stěn stanovený na základě nejvyššího pracovního přetlaku
  • zkušební přetlak – přetlak pro tlakovou zkoušku

Evropská směrnice 97/23/EC (PED) – Tlaková zařízení

(V ČR zavedeno jako NV č.182/1999 Sb.)

Article 1
2.3 Maximum allowable pressure PS means the maximum pressure for which the equipment is designed, as specified by the manufacture.
Annex I
– 2.2.3 (b) The calculation pressure must not be less then the maximum allowable pressure and take into account static head ….

V rámci předpisů platných v ČR v roce 1997 – 1999 se pro přetlak na který se nastavovala pojistná zařízení používal pojem “nejvyšší pracovní přetlak” a pro přetlak na který se prováděl výpočet se používal pojem “výpočtový přetlak”. Pro přetlak vypočtený pro danou konstrukci se používal pojem “dovolený přetlak”.

Při zapracování evropské směrnice 97/23/EC do NV č.182/1999 Sb. vznikl problém v tom, že evropská směrnice zavádí pro PS jiný pojem, a to „maximum allowable pressure“. Pro dosažení kompatibility s českými předpisy a normami byl tedy pro veličinu PS použit původní český termín, i když to neodpovídalo překladu evropské směrnice
maximum allowable pressure PS = nejvyšší pracovní tlak PS
Tento přístup umožňoval bezproblémové použití směrnice v rámci platných norem a předpisů v letech 1999 až 2002.
Stav po roce 2002 při vydání NV č.26/2003 Sb.

NV č.26/2003 Sb. (Evropská směrnice 97/23/EC - PED), které nahrazuje NV č.182/1999 Sb. po vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost, však již bude platit v jiných podmínkách harmonizovaných evropských norem, které ho vlastně provádějí. Základní změnou je precizně definovaný soubor pojmů, které popisují celý stav návrhu, konstrukce a následné kontroly tlakového zařízení. Z těchto důvodů se zavádí celá řada definovaných tlaků a mezi nimi se zavádí i pojem pracovního (provozního) tlaku, který je definovaný jinak než pojem tlaku PS a nemá s ním přímou souvislost. Z tohoto důvodu je dále nevhodné, a ani nelze, používat pojem „nejvyšší pracovní tlak“ pro veličinu „maximum allowable pressure PS“. V soustavě pojmů nových harmonizovaných norem, které platí od roku 2002 a počátku roku 2003 (ČSN EN 13445- Netopené tlakové nádoby, ČSN EN 13480 – Tlaková průmyslová potrubí, ČSN EN 12952 – Vodotrubné kotle, ČSN EN 12953 – Válcové kotle), je třeba zavést přímý překlad originálního pojmu pro definici PS
maximum allowable pressure PS = nejvyšší dovolený tlak PS

zejména proto, jak již bylo řečeno, že pojem pracovní tlak, který je v těchto nových předpisech také použit, popisuje jinou tlakovou veličinu. „Maximum allowable pressure PS“ není nově přímo vázán na pracovní tlak, tedy konkrétní veličinu pracovního procesu, ale je definován výrobcem a může být i značně vyšší než maximální pracovní tlak, pro který se nádoba použije. Pracovní tlak je nově opravdu tlak média. Nádoba však může být konstruována na tlak dohodnutý mezi výrobcem a kupujícím a ne na nejvyšší pracovní tlak procesu.

Všechny tyto pojmy jsou definovány v počátečních kapitolách jednotlivých evropských norem a souhrnně potom v normě, která harmonizuje evropskou směrnici PED definičně, tedy nové ČSN EN 764 – Tlaková zařízení – Terminologie. Norma je v současnosti k dispozici kromě části 1 (zpracovatel normy je TNK 91 – Tlakové nádoby). Tato norma podle předmluvy a předmětu normy „definuje základní terminologii a značky používané pro tlaková zařízení a soubory, na které se vztahuje Evropská směrnice 97/23/EC“.

V normě jsou definovány mimo jiné pojmy:

  • provozní/pracovní tlak PO, po (operating pressure)
  • konstrukční tlak PD, pd (design pressure)
  • výpočtový tlak PC, pc (calculation pressure)
  • zkušební tlak PT, pt (test pressure)
  • nejvyšší dovolený tlak PS, ps (maximum allowable pressure) , nejvyšší tlak, pro který je zařízení konstruováno
  • V harmonizovaných výpočtových předpisech (normách) je potom definován ještě pojem:
  • přípustný tlak Pmax (permissible pressure).

Z uvedeného je zřejmé, že se zavedením nových harmonizovaných norem se značně rozšiřuje pojmová základna termínu „tlak“. Rozšířením této pojmové základny dochází i k oddělení pojmu provozního (pracovního) tlaku, který je skutečným tlakem média, od tlaku dovoleného PS, na který se nastavují pojistná zařízení, a který je tlakem na který se nádoba konstruuje.

Z těchto důvodů je třeba používat v českých zněních harmonizovaných evropských norem pro tlaková zařízení v NV 26/2003 Sb. a i v definiční normě ČSN EN 764 přímé překlady pojmů. Stejným způsobem jsou definovány nově i teploty a pro teplotu TS je nutné používat přímý překlad termínu
maximum allowable temperature TS = nejvyšší dovolená teplota TS
místo termínu z NV 182/1999 Sb. „nejvyšší pracovní teplota“.

Základní požadavky NV 26/2003 Sb. (PED)

Tlaková nádoba podle PED musí z hlediska pevnosti splňovat „základní požadavky“ PED, které jsou uvedeny v příloze 1 PED (NV 26/2003 Sb.).

Výpočtové metody pro prokázání bezpečnosti zařízení musí v souladu s bodem 7 přílohy poskytovat dostačující míru bezpečnosti a lze je provádět:

  • návrhem podle vzorců (DBF - Design by Formulae)
  • návrhem podle analýzy (DBA - Design by Analysis)
  • návrhem na základě lomové mechaniky.

Bod 7.1 přílohy 1 definuje dovolená namáhání a pro rozsah teplot pod hranicí tečení požaduje pro:

a) feritické oceli min(2/3 ReT ;5/12 Rm20) = min(ReT/1,5 ; Rm20/2,4)
b) austenitické oceli s tažností .> 30%2/3 ReT = ReT/1,5
c) austenitické oceli s tažností .> 35%min(5/6 ReT ;1/3 Rmt)

Porovnáme-li tyto základní požadavky s ČSN 69 0010 zjistíme, že výpočet dovoleného namáhání pro feritické oceli podle a) a pro austenitické oceli podle b) (PED) je s ČSN 69 0010 shodný. Omezení meze pevnosti součinitelem 2,4 u austenitických ocelí nemá vzhledem k rozpětí mezi mezí pevnosti a kluzu u austenitických ocelí význam. Kritérium podle c) je s ohledem na hodnotu dovoleného namáhání příznivější než kritérium b) a nemusí být tedy používáno ani u ocelí s tažností nad 35%, což je uvedeno i v ČSN EN 13445. Pokud porovnáme tento systém dovolených namáhání se světovými předpisy zjistíme, že systém dovolených namáhání se shoduje s dovolenými namáháními kodifikovanými v normách RVHP, tedy s ČSN 69 0010. Na základě tohoto rozboru můžeme konstatovat, že dovolená namáhání podle ČSN 69 0010 splňují pro uvedené typy materiálů základní požadavky PED (NV 26/2003 Sb.) podle přílohy 1.

Základní požadavky na bezpečnost při tlakové zkoušce jsou u ČSN 69 0010 přísnější než v ČSN EN 13445, protože ČSN 69 0010 požaduje součinitel bezpečnosti dovoleného namáhání 1,1, zatímco ČSN EN 13445 požaduje pouze 1,05.

Další základní požadavek definovaný v příloze 1 je požadavek na hydraulický zkušební tlak. V textu bodu 7.4 se požaduje, aby byl zkušební tlak větší z hodnot:

a) tlak odpovídající maximálnímu zatížení, kterému smí být tlakové zařízení vystaveno za provozu se zřetelem k nejvyššímu pracovnímu tlaku (míněn nejvyšší dovolený tlak PS) a nejvyšší pracovní teplotě (míněna nejvyšší dovolená teplota TS) tlakového zařízení, násobený koeficientem 1,25 nebo

b) nejvyšší pracovní tlak (míněn nejvyšší dovolený tlak PS) násobený koeficientem 1,43.

Požadavek podle a) lze vyjádřit vzorcem z ČSN EN 13445:

Poměr fa/ft, který bude použit, musí být největším dovoleným poměrem založeným na materiálu pro hlavní tlakem zatěžované části.

Vzorec je shodný s první částí vzorce pro určení přetlaku pro tlakovou zkoušku podle ČSN 69 0010.

Způsob výpočtu přetlaku pro tlakovou zkoušku byl také převzat ze systému norem RVHP, do kterého byl v 70.letech zaveden z tehdejší ČSN 69 0010. Rozdíl proti ČSN 69 0010 je v tom, že se místo konstantní hodnoty 0,2 MPa požaduje pro teploty kolem 20°C tlak 1,43p.Hodnota 1,43 splňuje bezpečnost požadovanou při tlakové zkoušce, tedy 1,05 a má význam pouze v oblasti nízkých výpočtových teplot nad 20°C. Dalším rozdílem je systémový rozdíl v chápání velikosti tlaku při tlakové zkoušce. V ČSN 69 0010 je hodnota tohoto tlaku pojata tak, že se nikdy neupravuje síla stěny nádoby z důvodů hodnoty zkušebního tlaku. Zkušební tlak je nastaven tak, že se zkouší tlakem, který odpovídá konstrukci, která je konstruovaná pro provoz a ne pro zkoušku. V ČSN EN 13445 může však požadavek na poměr fa/ft vést k tomu, že u pláště z materiálů s různými mezemi kluzu se bude muset některý element pláště zesílit, protože se požaduje největší dovolený poměr fa/ft pro hlavní tlakem zatěžované části.

Je zřejmé, že i v této části je filozofie ČSN 69 0010 se směrnicí PED shodná a byla v ČSN 69 0010 zavedena na rozdíl od jiných zahraničních norem a předpisů (AD-Merkblätter apod.) již v 70.letech.

Výpočtová koncepce předpisů

Výpočtová koncepce ČSN 69 0010 je založena na filozofii navrhování tlakových nádob zpracované v 70.letech v pracovní skupině „pevnost tlakových nádob“ v RVHP na základě posledních poznatků aplikované mechaniky. V té době byl již přes 10 let znám přístup „shake-downu“ a byla propracována metodika analýzy únavy skořepin tlakových nádob. Mezi lety 1959-1971 byla vyvinuta aplikovaná teorie plastického tečení skořepin a jejich uzlů pro hlavní typy zatížení částí tlakových nádob a byla přes 10 let známa i alternativní metoda vyhodnocování zatížení uzlů „kategorizací napětí“ (ASME BPV Code). Jako základ pro vývoj výpočtových metod byl položen mezní stav plastické únosnosti. Tyto předpisy byly tedy první, které byly založeny na mezních stavech únosnosti, tedy na plastickém chování skořepin, a ne na napětí. Tyto postupy jsou shodné s postupy, které jsou nyní obsaženy v EN 13445. Výpočtová část normy ČSN 69 0010 tedy zcela odpovídá současné koncepci navrhování tlakových nádob a tudíž i koncepci EN 13445.

Pokud provedeme srovnání obou norem, bylo do EN 13445 převzato z RVHP předpisů a tedy i z ČSN 69 0010 řešení kuželů a jejich přechodů, metodika přibližného řešení únavy, která byla nejdříve převzata do AD-Merkblätter, upravena a potom použita v EN 13445. Zcela shodný s ČSN 69 0010 je např. výpočet závěsných ok, patek, uložení nádob na nohách a celý výpočet ležatých nádob a uložení na sedlech. Koncepce výpočtu vyztužení otvorů převzaté z AD-Merkblätter je s ČSN 69 0010 shodná a liší se pouze uvažování maximálního otvoru, který není nutné vyztužovat, která není v AD-Merkblätter zavedena. Výpočet přírubových spojů a trubkovnic výměníků je řešen v ČSN 69 0010 v EN 13445 požadovanou metodou mezních stavů, zatímco v EN 13445 byly použity starší elastické výpočtové postupy z 30.let minulého století kodifikované v ASME BPV Code a TEMA. Jako alternativu má však i systém EN moderní metodu řešení uvedenou v ČSN EN 1591 nebo v příloze ČSN EN 13445.

Závěrem lze konstatovat, že výpočtová část ČSN 69 0010 splňuje základní požadavky PED a koncepčně a metodicky splňuje, a to dokonce lépe, i vlastní požadavky EN 13445 na metodiku navrhování tlakových nádob stabilních.

Literatura

[1]97/23/EC (PED)Council Directive of 29 May 1997 on the approximation of the laws of the Member States concerning pressure equipment
[2]NV 182/1999 Sb.Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení.
[3]NV 290/2000 Sb.Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 182/199 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení.
[4]NV 26/2003 Sb.Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení.
[5]ČSN 69 0010-4Tlakové nádoby stabilní. Technická pravidla. Části 4.xx: Výpočet pevnosti
[6]ČSN EN 764(69 0364)Tlaková zařízení – Terminologie (Pressure equipment – Terminology)
Část 1 – Tlak, teplota, objem, jmenovitá světlost
Část 2 – Veličiny, značky a jednotky
Část 3 – Definice zúčastněných stran
Část 4 – Zpracování technických dodacích podmínek pro kovové materiály
Část 6 – Provozní návody
Část 7 – Bezpečnostní systémy pro netopená tlaková zařízení
[7]ČSN EN 13445(69 5245)Netopené tlakové nádoby (UFPV - Unfired pressure vessels EN 13445:05-2002)
Část 1: Všeobecně;
Část 2: Materiály; Část 3: Konstrukce;
Část 4: Výroba;
Část 5: Kontrola a zkoušení;
Část 6: Požadavky pro konstrukci a výrobu tlakových nádob a částí nádob vyráběných z tvárné litiny.
[8]ČSN EN 13480Průmyslová kovová potrubí (Metallic Industrial Piping EN 13480:05-2002)
Část 1 – 7
[9]ČSN EN 12952(07 7604)Vodotrubné kotle a pomocná zařízení. (Water-tube boilers and auxiliary instalations EN 12952:11-2001)
Části 1 – 16.
[10]ČSN EN 12953Válcové kotle. (Shell boilers EN 12953:11-2001)
Části 1 – 14.
[11]ČSN EN 1591Příruby a přírubové spoje - Pravidla pro navrhování těsněných kruhových přírubových spojů (Flanges and their joints – Design rules for gasketed circular flanges connections)
Část 1: Způsob výpočtu, Část 2: Parametry těsnění
[12]ČSN EN 14075Stabilní ocelové svařované ocelové sériově vyráběné válcové zásobníky pro podzemní skladování zkapalněných uhlovodíkových plynů (LPG) o objemu do 13 m3 včetně - Návrh a výroba
[13]ČSN EN 12542Stabilní ocelové svařované ocelové sériově vyráběné nadzemní válcové zásobníky pro skladování LPG o objemu do 13 m3 včetně - Návrh a výroba
[14]ČSN EN 13458Kryogenické nádoby - Stabilní vakuově izolované nádoby
[15]ČSN EN 13530Kryogenické nádoby - Velké přepravní vakuově izolované nádoby
[16]ČSN EN 14398Kryogenické nádoby - Velké přepravní nevakuově izolované nádoby
[17]EN 1591-1Flanges and their joints – Design rules for gasketed circular flanges connections – Part 1: Calculation method.
[18]Asme BPV CodeASME Boiler & Pressure Vessel Code, Section VIII. Division 1, Rules for construction of pressure vessels, Edition 1998
[19]Asme BPV CodeASME Boiler & Pressure Vessel Code, Section VIII. Division 2 – Alternative rules, Rules for construction of pressure vessels, Edition 1998
[20]BS 5500Specification for unfired fusion welded pressure vessels
[21]PD 5500Specification for unfired fusion welded pressure vessels
[22]AD-MerkblätterBerechnung von Druckbahältern, Reihe B – Berechnung, Reihe S - Sonderfälle
[23]AD 2000-MerkblätterBerechnung von Druckbahältern, Reihe B – Berechnung, Reihe S - Sonderfälle
[24]Babinský M.Teorie řešení mezních stavů rotačně-symetrických skořepin I, II, III. VÚCHZ 1221, 1345, 1385 Praha 1972 - 73
[25]Babinský M.Projekt normy. Tlakové nádoby. Pevnostní výpočty. Kuželové skořepiny. VÚCHZ 1723 Praha 1977.
[26]Babinský M.
Bochníček K.
Vlk F.
Návrh výpočtové metodiky pro dimenzování nádob při cyklickém zatížení. VÚCHZ 2109 Praha 1981.
[27]Babinský M.Přednáškový cyklus, "Moderní metody navrhování částí tlakových nádob", 1995-2000, VUT, CheVess, v.o.s.
[28]Babinský M.,
Gottstein R.,
Nykodym P.,
Podhora. J.
„Tlaková zařízení podle nových českých evropských směrnic a norem“. Cyklus přednášek kurzu o stavbě tlakových zařízení, duben – listopad 2003, březen-červen 2004, TConsult – Brno.


 Hodnocení
Zhodnoťte, jak se Vám článek líbil (1 = výborný ... 5 = špatný)
 
průměrné hodnocení: 1,33 (počet známek: 6) 


Podmínky užívání portálu TLAKinfo.
Připomínky, náměty a dotazy - redakce portálu.
© Copyright DEKRA CZ, a.s. 2005-2019, všechna práva vyhrazena.